Ministranti

Kdo je ministrant a co znamená ministrovat?

Slovo ministrovat pochází z latinského slova ministrare a znamená sloužit, obsluhovat, „obsluhovat u stolu“.

Tato služba se ukázala jako velice potřebná už na úplném začátku naší Církve. A nejvíce se v ní osvědčili mladí, čestní, ochotně naslouchající chlapci. Takoví, kteří z celého srdce milovali Pána Boha a chtěli mu bez výhrad sloužit. I v čase velkých pronásledování se jich našlo mnoho. Neměli přesně formulované předpisy, jak se mají chovat. Hlavní myšlenkou činnosti, kterou vykonávali, byla služba. Některé jejich funkce byly velmi zajímavé. Mnozí z nich přebírali dary, které věřící nosili na obětní stůl a které se po mši svaté snědly při společné hostině. Jiní zase byli pověření hlídáním vchodových dveří, aby mezi věřící nepronikli nepřátelé Ježíše a všech křesťanů.

Zpočátku byli ministranti oblečení jako ostatní lidé. Ale postupně i oni, stejně jako kněží, dostávali slavnostní oblečení, aby se i takovým způsobem zdůraznila jejich důležitá úloha, kterou měli při slavení mše svaté.  Vždyť oni jsou vlastně vybraní z lidu, vyslanci lidu, určení na pomoc knězi při slavení nejsvětější slavnosti. Proto se vždy vybírali chlapci, kteří si to svým životem a chováním nejvíc zasloužili. Ministrant byl vzorem pro ostatní.

Ministrováním tedy rozumíme službu u Pánova oltáře, sloužení při slavení eucharistické oběti, pomoc při vysluhování svátostí i u ostatních liturgických úkonů a obřadů. Chlapce, kteří vykonávají tuto službu, nazýváme ministranty. Ministrantská služba je vznešená, posvátná, je to služba rozmnožující Boží milosti, služba Pánu i věřícímu lidu. Vznešenost ministrantské služby spočívá v tom, že při mši svaté se uskutečňuje nekrvavým způsobem oběť Ježíše Krista na kříži, kterou se svému Otci obětoval za naše hříchy sám Boží Syn. Ministrant je po knězi nejblíž samému Ježíši Kristu, opravdově, skutečně a podstatně přítomnému ve Svátosti oltářní pod způsobou chleba a vína.

Ministrantská služba je andělská. Apoštol Jan v knize zjevení popisuje nebeskou liturgii takto: „A hle, na nebi stál trůn a na trůně On, Sedící. Ten, co seděl, vypadal jako jaspisový a srdionový kámen. Kolem trůnu byla duha, na pohled jako smaragd. Okolo trůnu bylo dvacet čtyři trůnů… Z trůnu vycházely blesky, hukot a hřmění… před trůnem bylo něco jako skleněné moře podobné křišťálu. A uprostřed před trůnem i okolo trůnu byly čtyři živé bytosti. První bytost se podobala lvovi, druhá bytost se podobala býkovi, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala letícímu orlovi.“ (Zjv 4, 2-7) „Viděl jsem a slyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu, bytostí, a starců. Byly jich tisíce tisíců a volali mohutným hlasem: Beránek, který byl zabit, je hoden přijmout moc, bohatství a moudrost, sílu, čest, slávu a dobrořečení.“ (Zjv 5,11-12) „Všichni andělé stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost a díky, čest a moc i síla našemu Bohu na věky věků. Amen. (Zjv 7,11-12) To je liturgie nebe. Tato liturgie nemá ani začátek ani konec. Trvá bez přestání. Anděle se neustále klanějí Bohu a provolávají mu slávu a chválu. To, co konají andělé v nebi, to v našich kostelech, katedrálách a bazilikách vykonávají ministranti. Jsou tedy viditelnými zástupci andělů. Jejich úkolem je přinášet na oltář liturgické knihy, nádoby a roucha, chléb a víno, starat se o kadidelnici, dávat věřících znamení zvonečkem a jiné.

Ministrantská služba je posvátná. Při mši svaté prostřednictvím svátosti Eucharistie nám Pán Ježíš dává sebe sama. Ministrant, který přisluhuje při těchto liturgických obřadech, především při mši svaté, vykonává posvátnou službu, která posvěcuje jeho i všechny věřící. Ministrování je tedy služba rozmnožující Boží milosti. Člověk, povolaný ke svatosti, k plnému žití s Bohem tváří v tvář potřebuje k naplnění tohoto povolání Boží milosti, a to milost pomáhající a milost posvěcující. Tyto milosti dostáváme prostřednictvím služby Církve ve svátostech, hlavně Eucharistii. Eucharistii nám Pán Ježíš zanechal jako posilu na cestě ke svatosti. Při vysluhování všech svátostí, především při sloužení mše svaté, ale i při jiných liturgických obřadech, posluhuje ministrant, proto pomáhá rozmnožovat Boží milosti.

Ministrantská služba je služba Pánovi. Pán Ježíš jako nebeský Beránek přišel sloužit lidstvu a otevřít mu brány věčnosti. Tuto službu zanechal své Církvi. Církev všechno dělá z pověření Pána Ježíše a v jeho jménu. Když Církev vysluhuje svátosti ve jménu Krista, mají takovou hodnotu, jako by je vysluhoval sám Pán Ježíš, neboť vlastně sám Kristus vykonává v nich svou kněžskou službu. Když Církev slaví mši svatou, je tam přítomný sám Pán Ježíš, který přikázal slavit mši svatou slovy: „Toto konejte na mou památku.“ (Lk 22,19)

Ministranti mají dva patrony. Tím prvním je svatý Tarzicius. Žil v době prvních křesťanů. Svou věrnost a lásku Pánu Ježíši dokázal svoji mučednickou smrtí. Druhým patronem ministrantů je svatý Dominik Savio, který žil v 19. století.Gallery Not Found